Hlavička

1. února 1999 vyhlásila a.s. FILINGER soutěž O Filingerovu cenu.


Soutěž byla určena studentům řádného denního studia ve věku od 16 do 30 let z okresů Liberec, Jablonec nad Nisou a Semily.

Tématem soutěže byl "Význam podpory neziskové sféry pro rozvoj naší společnosti".

Celkem bylo rozesláno téměř 800 propozic. Díky součinnosti okresních školských úřadů a metodických středisek byly obeslány všechny střední a vysoké školy všech tří okresů. Dále neziskové organizace od ekologických iniciativ, přes sportovní oddíly, sdružení tělesně postižených až po církve působící v uvedených okresech a další. Informaci přinesla řada sdělovacích prostředků. Propozice byly k dispozici ve Státní vědecké knihovně v Liberci, v Městském informačním centru v Jablonci n. N. i na webových stránkách a. s. Filinger a Technické univerzity v Liberci.

Překvapením pro organizátory byla neuvěřitelně nízká účast - došlo celkem 7 soutěžních prací. (4 práce z Jablonce, 3 z Liberce, Semily nebyly zastoupeny vůbec.)

Důvodem tak nízké účasti může být neznalost pojmu "neziskový sektor". Pak by měly školy ve vlastním zájmu zařadit otázku neziskového sektoru do hodin občanské výchovy, neboť i ony jsou součástí neziskového sektoru a jejich žáci jsou jejich potenciálními sponzory. Ostatně celá řada škol v zahraničí funguje do značné míry pouze díky finanční podpoře svých bývalých studentů, kteří tím škole, která je dobře vybavila do života, prokazují svou vděčnost.

Nebo už i u nás mladí lidé podlehli iluzi reklamního štěstí, sedí, pijí colu, chroupají chipsy a sní o tom, že si v nějaké "zaručené soutěži" vychroupají milion a cestu do "země snů", místo aby zapnuli své mozkové závity... (Ceny byly vyhlášeny v celkové výši 10 000 Kč, soutěžní práce neměly přesáhnout 3 normostrany textu, počet příloh nebyl omezen.)

Odborná komise ve složení: předseda Ing. Jaromír Adamec, člen odborného Kolegia pro neziskové organizace při Komoře daňových poradců ČR, členové: Ing. Jaroslava Syrovátková, Ing. Jiří Vacek a Dája Spalková, hodnotila věcnost argumentace a práci s konkrétními údaji.

Komise rozhodla ocenit snahu všech zúčastněných a ceny udělila následně:

1. cena: 4 000 Kč - Blanka Schusterová (studentka Gymnázia F. X. Šaldy v Liberci ) za srovnávací studii na téma "Školáci, vězni, finance"

2. cena: 3 000 Kč - Jakub Kříž (student Sportovního a víceletého gymnázia Dr. Randy v Jablonci nad Nisou) za práci "Fungující neziskový sektor: jedna z podmínek zdravého rozvoje společnosti"

3.cena: 1 000 Kč - Jana Kálalová (studentka obchodní akademie v Jablonci nad Nisou) za práci "Malé zamyšlení nad neziskovým sektorem"

Zvláštní odměny - peněžní poukázky na nákup knih v hodnotě 500 Kč - Helena Ciprová a Hana Moosová (Jablonec), Miroslava Špotová a Veronika Vojtová (Liberec).

Vítězka soutěže Blanka Schusterová - studentka Gymnázia F. X. Šaldy v Liberci a její konzultant Jan Masák - tč. na civilní vojenské službě v Nemocnici Liberec (oba členové občanského sdružení "alfa marketing") se jako jediní pustili do skutečného srovnávání čísel.
Z jejich práce vybíráme:

"V Liberci je 69 základních škol, do kterých chodí 16 142 žáků (šk. rok 1998/99). Všichni mají stanovený počet hodin týdně. Průměrně tráví dítě ve škole 25 hodin týdně, z čehož můžeme usoudit, že denně může být ve škole od 8 do 13 hodin. Poté jde na oběd a domů napsat úkoly. Kolem sedmé může večeřet, následně provést osobní hygienu a jít spát... Odpoledne mu tedy zbývají alespoň čtyři hodiny volného času, které potřebuje nějakým způsobem vyplnit.

Mnoho dětí tráví svůj volný čas sledováním ne zcela vhodných televizních programů, nepřiměřeným hraním na počítači anebo se prostě nudí.

Důsledkem jsou v pozdějším věku tyto smutné údaje: v roce 1995 zemřelo na následky sebevražd 207 osob ve věku 15-24 let, což je druhý největší počet úmrtí po dopravních nehodách. Tento trend od roku 1991 stoupl o 47 %, u dospívajících mužů ve věku 15 - 19 dokonce o 94,5 %. Podle průzkumů se děti dostávají poprvé do styku s drogou mezi 10 a 14 lety (včetně alkoholu).

VDomě dětí amládeže Větrník platí rodiče za zájmy svých ratolestí 200 Kč ročně. K této částce musíme připočítat další finanční výdaje na cestovné, ubytování, startovné u sportovců, pomůcky a materiál používaný v uměleckých kroužcích, apod. Celková částka na kroužek za kalendářní rok většinou nepřekročí průměrnou hranici 5 000 Kč (suma pokrývající mou roční činnost v oddíle radioorientačního běhu, který je pod DDM). Dělíme­li tyto peníze počtem dnů v roce, vyjde nám číslo odpovídající výdajům na 1 den, tj. cca 13,70 Kč.

V současné době navštěvuje základní školy v po celé ČR asi 1 200 000 žáků. Kdyby do každého z nich každý den bylo investováno 13,70 Kč za zájmové kroužky, celková částka by činila za měsíc 493 200 000 Kč. (Pro Liberec je tato měsíční částka 6 634 362 Kč.)

Celkové výdaje na 1 vězně(obviněný i odsouzený) jsou 400 Kč denně, tj. 12 000 Kč měsíčně.

V celé ČR bylo k 31. 3. 1999 evidováno 23 109 vězňů. Budeme­li dál pracovat s tímto číslem, pak stojí vězňové daňové poplatníky cca 277 milionů 308 000 Kč měsíčně, tj. cca 3 miliardy 373 milionů 914 000 Kč ročně. (V Liberci přijde měsíční režie 299 vězňů daňové poplatníky na 3 ;588 000 Kč.)"

V závěru své práce shrnuje Blanka Schusterová "...Za nejdůležitější dvě čísla považuji ta, která udávají finanční částky vydané na jedno dítě chodící do zájmového kroužku a jednoho vězně za kalendářní měsíc (30 dní). Je jasně patrno, že stát (daňoví poplatníci) vydají za vězně 12 000 Kč (bez soudních výloh, léčebných výloh). Oproti tomu rodič zaplatí dítěti za oddíl radioorientačního běhu měsíčně přibližně stejnou částku, jakou stojí vězeň za pouhý jeden den... Je jednoznačně výhodnější podporovat neziskovou organizaci orientující se na pravidelnou činnost mládeže! Vynaložené finance se společnosti bezpochyby vrátí. Sama za sebe mohu potvrdit, že účast ve sportovním klubu radioorientačního běhu mi zabírá vydatnými tréninky velkou většinu volného času, což je podle mého názoru dostatečnou prevencí před eventuálními sociálně patologickými jevy."

Zatímco většina soutěžících vycházela především z informací získaných prostřednictvím internetu a z odborných publikací (včetně zahraničních), Blanka Schusterová a Jan Masák dali přednost osobním kontaktům. Informace, ze kterých vycházejí, jim poskytli např. p. Eduard Vacek - vedoucí oddělení pro styk s veřejností Generálního ředitelství vězeňské služby ČR, prof. MUDr. Jan Šejda, Drsc. - vedoucí oddělení drogové epidemiologie Hygienické stanice hlavního města Prahy, Mgr. V. Bosák - pracovník statistiky Linky bezpečí, pí. Monika Šepsová - vedoucí provozu datových analýz Linky bezpečí, pí. Jana Pavlíková - ředitelka DDM Větrník a další.

Jakub Kříž (2. místo) pohlíží na práci v neziskovém sektoru z netradičního úhlu. Kromě přínosu pro společnost se zabývá i přínosem pro rozvoj osobnosti toho, kdo v neziskové organizaci pracuje. "Chceme­li pokládat určitou společnost za svobodnou a "spokojenou" (a jedině taková společnost je schopna většího rozvoje), musí mít každý člen této společnosti příležitost uspokojit své potřeby - a to nejen hmotné, ale především ty ostatní. Mezi ně patří, mimo jiné, pocit sounáležitosti, uznání, a zejména možnost seberealizace. A právě nezisková sféra nabízí to, co ostatní sektory veřejného života nemohou v takovém rozsahu nabídnout. Patřit do určité skupiny lidí, pomáhat druhým - třeba jen proto, že na sebe pak může být člověk pyšný. V něčem vyniknout, být nejlepší, být uznáván. To je to, po čem mnoho z nás, třeba i podvědomě, touží.
Zatímco uznávaným podnikatelem může být málokdo, úspěšným zahrádkářem, pracovníkem charity nebo hercem ochotnického divadla se může stát několikanásobně více osob. Oblastí zájmů je navíc tolik, že doslova každý může vyniknout. Navíc ne každý našel takovou práci, která ho může vnitřně uspokojit, proto může nalézt smysl svého života někde jinde. Například označení turistických stezek v určité oblasti je v očích autora tohoto vpravdě monumentálního díla, ale i řady dalších, mnohem větším a prospěšnějším činem než celoživotní práce v úřadě."